ZLÍNSKÝ KRAJ » s využitím oficiálních stránek Zlínského kraje

Zlínský kraj je geograficky velmi zajímavý. Jeho západní část vyplňuje kromě nevysokého a lesnatého pohoří Chřiby také severní polovina Dolnomoravského úvalu a jižní část Hornomoravského úvalu. Východní hranici regionu tvoří Bílé Karpaty, které směrem k severu přecházejí v Javorníky a Moravsko - Slezské Beskydy. Severu dominuje Hostýnsko - Vsetínská hornatina. Největší řekou je Morava, k menším tokům patří Bečva, Senice, Olšava, Vlára či Dřevnice. Kraj je pozoruhodný rozmanitostí svých přírodních scenérií. Východní Morava je spektrem drsných horských hřebenů chráněné krajinné oblasti Beskydy s původními pralesovými porosty a výskytem vzácných živočichů i rostlin. Unikátní flórou proslula rovněž biosférická rezervace UNESCO v Bílých Karpatech, kde lze najít na sedm set rostlinných druhů, mezi nimiž vévodí vzácné orchideje - vstavače.
Zlínský kraj - to jsou také léčivé prameny, úrodná rovinatá Haná nebo rozlehlé vinice na prosluněných stráních Slovácka.

Obyvatelstvo

Populace je z velké části tvořena venkovským obyvatelstvem. V kraji se nenachází žádné město s více než 100 000 obyvateli. Počet mladých lidí převyšuje počet důchodců, což oblasti poskytuje dostatek pracovních sil pro rozvoj v nejbližších letech.

Venkov

I když statistiky naznačují určitý odliv obyvatelstva z venkova, kvalita života v něm i nadále zůstává poměrně vysoká. Je to dáno jednak obecně klidnějším prostředím, ale také soudržností místních lidí a stále relativně velmi dobrými sousedskými vztahy. V místní socioekonomické struktuře sehrává nezastupitelnou roli specifický jev, kterým je sousedská výpomoc. I díky vzájemné podpoře při nejrůznějších potřebách dosahují lidé s relativně nízkými příjmy stabilní životní úrovně. K výrazným vlastnostem místní populace patří rovněž intenzivní náboženské cítění a silné vztahy ke krajině a půdě.
Význam mikroregionů
Na území Zlínského kraje existuje 24 mikroregionů, jejichž základem je dobrovolná i nezbytná spolupráce obcí, která je dána spádovostí, historickými i současnými vazbami a společně řešenými problémy.

Struktura průmyslu

Dosavadní průmyslový potenciál kraje je založen na existenci dříve klíčových strojírenských výrobních podniků. Značný význam mají závody zpracovatelského průmyslu, zejména: obuvnického, dřevozpracujícího, kožedělného a dále chemie, gumárenství, potravinářství. Ty dosud patří k předním zásobovatelům spotřebního zboží na českém trhu. Nemají však potřebnou výkonnost - s výjimkou těch, do nichž vstoupil zahraniční investor.

Zemědělství

Region lze geograficky rozdělit do dvou základních částí. Jednu z nich tvoří nížinné oblasti převážně kolem toku Moravy, které nabízejí příhodné podmínky pro pěstování náročných zemědělských plodin, ovoce a zeleniny. Druhou oblast tvoří horská, dosud téměř nedotčená, území. Horské louky a pastviny včetně CHKO Bílé Karpaty a Beskydy poskytují možnosti pro specifické formy zemědělské produkce, například pastevectví a další aktivity, jež souvisí se zachováním svébytného rázu krajiny i kultury. Jde o turisticky atraktivní projekty, které však dosud nejsou dostatečně využity.
Nerostné bohatství
Kraj je znám zejména svými ložisky stavebních materiálů, z nichž nejvýznamnější místo zaujímají štěrkopísky (tato ložiska mají celorepublikový význam). Důležitá jsou rovněž naleziště stavebního kamene, vápence, cihlářské hlíny a v omezené míře také ropy a zemního plynu.

Školství

Z hlediska rozvoje regionu má zásadní význam vznik Univerzita Tomáše Bati v roce 2000. Vysokoškolské studium se totiž prozatím přímo v kraji realizovalo pouze prostřednictvím několika fakult- odloučených pracovišť brněnské VUT - a mělo jednoznačně charakter technický, exaktní. Univerzita si klade za cíl vyrovnat zde obecný deficit vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a nabídnout jim kromě nových společensko-vědních oborů i dosud v ČR ojedinělou možnost studia "marketingových informací a reklamy". Právě tato specializace by měla sloučit poněkud zapomenutou tradici zlínského uměleckého školství s možnostmi moderních informačních technologií. Vzhledem k tomu, že Zlín je již od založení Filmových ateliérů v době Baťových závodů líhní kvalitních filmařů a také s ohledem na zdejší mnohaleté působení katedry designu lze předpokládat, že město má pro výuku těchto užitých uměleckých forem dobré podmínky.

Popis značky

Základním prvkem symbolu je geometrický útvar – čtverec. Symbol se skládá ze čtyř čtverců, jež jsou uspořádány do tvaru písmene Z, počet čtverců – 4 – upomíná na počet regionů Zlínského kraje (Kroměřížsko, Uherskohradišťsko, Vsetínsko a Zlínsko). Celkové výtvarné pojetí symbolu je inspirováno kubickými tvary zlínské funkcionalistické architektury, typickou jednoduchostí a smyslem pro maximální využití prostoru.
Barevnost vychází z historického znaku krajského města Zlína, resp. ze značky města Zlína, i ze znaku Zlínského kraje. Základní modrá barva a její odstíny spolu s pravidelnou geometrií symbolu vytváří solidní základ pro důvěru občana v instituci. Sjednocující barva odkazuje na nutnost spolupráce a rovnocenného přístupu.
Základním písmem použitým pro sazbu textové části značky je písmo Teuton. Strohá, industriální kresba písmového znaku dobře koresponduje s lapidárními tvary symbolu.
Vítězný návrh značky Zlínského kraje v rámci soutěže, které se účastnily tři umělecké školy v kraji, vytvořila Žaneta Drgová ze Zlínské soukromé VOŠ umění, o. p. s.

Popis znaku

V modrozlatě čtvrceném štítu je v prvním poli moravská orlice a ve druhém poli postavená zavřená modrá kniha se stříbrnou ořízkou a zlatým patriarším křížem na deskách. Ve třetím poli se kříží sekery-valašky na černých topůrkách přeložené položenou modrou radlicí a převýšené modrým vinným hroznem. Ve čtvrtém poli je zlatá osmihrotá hvězda. První pole se zemským znakem odkazuje na příslušnost Zlínska k Moravě. Druhé pole pak připomíná, že na území kraje leželo jádro Velkomoravské říše spjaté s působením věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Třetí pole přírodní a kulturní rozmanitost oblasti, neboť kraj slučuje díl hornatého Valašska, část úrodné Hané i vinorodý region Slovácka. Hvězda v posledním poli byla převzata ze znaku města Zlína. Původně se ovšem jedná o mluvící erbovní znamení někdejší zlínské vrchnosti - pánů ze Šternberka.